Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mé první seznámení s bulíkama

     O víkendu jsem se opět nenudila. Sobota probíhala v duchu oslav. Oslavovali jsme první desetiletí nejmladších členů naší rodinky.  Jídla bylo spousty a pití teklo proudem :) Mně asi jako jediné nevadilo, že jsem toho tolik zdlábla a že asi nějaké to kilčo se mi z toho na bočcích usadí Panička ta to nesla o poznání hůře a proto velmi ráda přijala nabídku od mojí kamarádky Irenky a její paničky  na nedělní výlet, kde měla v plánu všechno zase vysportovat. 

     Nedělní procházka byla něčím zvláštní  Nějak jsem se nepoznávala, byli tam samý pejskové, kteří rozhodně nevypadali stejně jako já. Měli takové uplně jiné čumáčky.  Jediný, s kým jsem se mohla ztotožnit byla kamarádka Irenka, která přišla se svojí " bulíčí sestřičkou" Daisinkou.  Později jsem se dozvěděla, že tuhle procházku pořádají bulíčci, se kterými se kamarádí Daisinka a aby tam Irenka nebyla sama, tak jsme se s paničkou přidaly.

     Nechyběla ani troška dobrodružství, jelikož jsme na místo určení jely vlakem. Sraz byl v 12:30h na hlavním nádraží a o pár minut později jsme již uháněli směr Řevnice. Trasa byla naplánovaná z Řevnic do Všenor. Cesta vedla podél řeky, počasí nám přálo, takže jsme si s Irenkou přišly na své a smočily si naše kožíšky.  Předvedly jsme všem bulíkům jaký styl plavání je ten správný  a kolik srandy si můžou ve vodě užít.  Asi to moc nepochopili, jelikož se tam ani jednomu z nich nechtělo.  Jenom Daisinka tam vlezla po bříško, ale ta se nepočítá, jelikož ta už je napůl Labrador  

      Naběhali jsme spousty kilometrů, užili si spousty legrace v podobě objevování dalších  nových vůní ( které bohužel voněly pouze mně),  musím říct, že na konci cesty nejen mě, ale i paničku pěkně bolely nožky. Cíl procházky byl ve Všenorech, kde  jsme se rozprchli do všech stran. Někteří účastníci nasedli rovnou zpátky na vlak, jiní usedli do svých pojízdných boudiček a  my jsme výlet zakončili v místní hospůdce, kde jsme si s Irenkou pěkně schruply a paníčkové si dali výbornou baštu. Poté jsme se s plnými žaludky odebrali vlakem zpět domů do svých pelíšků.  Doma to bylo rychlé sprcha a šupky dupky do pelechu, kde mi stačila minuta na to, abych už nevěděla o světě .  Děkujeme za pozvání a jsme rády, že jsme poznaly nové pejsky a jejich páničky. Určitě to nebyla naše poslední procházka s bulíčkama....................p1010143.jpg      

 

Na konci výletu jsme se snažili o společné foto,  no né všichni spolupracovali  , musím konstatovat, že my labíci jsme teda větší modelky a pózujeme s větším nadšením. Ostatní foto  ZDE

 

 
 

Portrét


 


Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>